Notýskový

Částečně jako omluvenku za to, že je hromadím a že jich mám tak neuvěřitelné množství, částečně také jako doufání, že se třeba najde někdo s podobnou úchylkou a nebudu se cítit jako úplný osamocený blázen. Protože ona už je to asi opravdu závislost. Tak jako někteří hromadí oblečení nebo boty, já se specializuji na papírnictví a umělecké potřeby (tady o těch chujovinkách se také chystám napsat, mám už toho tolik, že si zaslouží vlastní článek). A velkou část té mojí sbírky (někdo by řekl že harampádí, ale pšt) zaujímají právě obecně notýsky.

• DIÁŘ


Už taková ta moje klasika, bez diáře bych nemohla fungovat. Aktuálně se kamarádím s 18-měsíčním Moleskine z edice Malý princ a je to láska (Teda, aktuálně už pěkně zašpiněná, ohmataná a nabobtnalá láska. :D). Diáře většinou preferuji velikosti A6 a když do nich lidé nahlížejí, tak většinou nechápou. Protože není diář jako diář - a ten můj je plný washi pásek, samolepek, přeškrtaných úkolů a to-do-listů, nalepovaných obrázků a fotek a prázdné místo by se hledalo velmi těžko. Z diáře jsem si tak kromě nezbytné pomůcky pro organizaci života prakticky udělala něco jako art-journal, scrapbook nebo skicák. Tralala, minimalismus asi nikdy nebude pro mě to pravé ořechové.

• CITÁTOVÝ DENÍČEK

Dárek od maminky k loňským narozeninám. Už hrozně dlouho shromažďuji po lístcích různé citáty a výpisky myšlenek, které mě nějakým způsobem zaujaly - ať už jsem je četla v knížce, napříč internetem nebo kousky písniček. A když už jsem měla nějakou snahu si vést sešit jen na citáty, většinou to brzy ztroskotalo, protože jsem si nikdy neudělala čas na to následné přepisování, takže ve výsledku byly dané papíry jen do sešitu vloženy a tím to skončilo. Ale jakmile jsem dostala od mamky klasický černý linkovaný Moleskine z edice s Malým princem, tak jsem tušila, že je třeba jej využít na něco speciálního - třeba právě na citáty, protože z knížek Saint-Exupéryho si jich také hodně vypisuji. Takže zatím se mi v tom daří držet systém. A když potřebuji nějakou okamžitou inspiraci nebo motivaci, tak stačí jen zalistovat.

• LODIČKOVÝ NOTÝSEK


Není to vlastně notýsek jako takový, spíše kožený obal ve stylu midori s plachetnicí, uvnitř kterého je spousta gumiček, do kterého jdou další notýsky vkládat. Aktálně tam mám dva - jeden s prázdnými stránkami, který zaujímá post mého primárního "art-journal" na čmárání, koláže a umělecké výbuchy. A druhý potom čtverečkovaný, kam většinou píši "umělecké koncepty" a nápady na následné "umělecké výbuchy". Každopádně, prakticky jej nosívám stále s sebou a třeba když někde čekám, tak si prostě jen čmárám, ideální způsob, jak zabít čas.

• KNIHOMOLSKÝ ZÁPISNÍK


Dárek k letošním Vánocům od D.. Než mě tímto zázrakem obdarovala, tak jsem nerušila, že něco takového ke svému životu potřebuji. Takže, teď už to vím, samozřejmě, že potřebuji! :D Jedná se teda o nejžhavější novinku v mé sbírce, zápisník rozvržený a určení k zapisování přečtených knížek, schůzek knižního klubu a dalších knihomolských záležitostí. Jestli jsem si někdy v posledních týdnech a měsících stěžovala, že už vůbec nečtu, tak tohle je to pravé, co mě může ke čtení motivovat. Zatím tam mám jenom jeden zápisek, o Citadele, ale doufám, že po napsání bakalářky se tam budou přečtené knížky jen hromadit.

• DENÍK


Další věc, která ke mně patří stejně neodmyslitelně jako diář. Deník si píši už víc jak deset let a zmiňovala jsem se o něj už mnohokrát, nejen v samostatném článku, takže ani nevím, jestli je vůbec potřeba něco dalšího dodávat. Na konci kalendářního roku jsem dopsala milovaný oranžový Moleskine (jo, já mám tu značku prostě hrozně ráda, ať si říká kdo chce, co chce), takže na řadu přišel oranžovo-růžový anakando-sloní-princový s jemně tečkovanými linkami. A myslím, že se mi daří hranice psaní deníku zase posouvat někam jinam, ale to jsou zase už myšlenky, které by vydaly na samostatný článek nebo dlouhou diskuzi. Protože i když některým se může zdát psaní deníku zbytečná ztráta času, tak pro mě to znamená strašně moc.

• POINTLESS BOOK


Tak tímhle jsem asi tak trošku prozradila, za co jsem vyměnila Tohle není kniha, co? :D O PB jako takové se nechci moc rozepisovat, však se blížím ke čtvrtině, tak se tu snad brzy objeví samostatný článek (I z tohoto důvodu jsem využila dokončenou Tohle není kniha jako zakrytí přebalu. Alespoň jsou hezky vidět ty rozměry před a po. :D). Úkolové knížky mě strašně nadchly. Může se zdát (a také mi to hodně lidí říká), že asi musím mít spoustu času (nebo minimálně musím zanedbávat nějaké povinnosti), když mám čas na tolik chujovinek. A že jsem hračička. Ale tihle lidé by měli pochopit, že tychle věci jsou můj odpočinek, moje relaxace. Někdo zvládá sérii seriálu týdně, já si pustím hudbu, videa na YT a u toho si takhle tvořím, čmárám a stříhám, naprosto vypnu. A úkolové knížky právě jako TNK, Destrukční deník nebo PB mi to ještě o to více usnadňují, dávají mi totiž úkoly, inspirují a já to můžu nechat jen na spontánnosti, tvořit. Nikdy jsem neměla v umělecké oblasti nějak velké ambice nebo cíle, všechno je to jen pro relax. A myslím, že tímhle účel těchto knížek naprost splňuji.

... a to jsem ještě nezmínila Turistický deník, který si vedeme společně s mamkou. A můj sešit speciálně na francouzštinu. A další, ze kterého někdy brzy snad bude album ve stylu crapbook. A další, ze kterého bude jednou moje vlastní kuchařka. A nakonec také samozřejmě ten plný šuplík dalších sešitů, které teprve čekají na svou příležitost. A i tak samozřejmě přikupuji a nechávám se obdarovávat dalšími a dalšími.

Prosím, že v tomhle nejsem sama? Potřebuji ujištění, že je nás tohoto druhu více!

1 komentář:

  1. Znám dost lidí vč.sebe, co ulítávají na papírenském zboží. Asi to těší ty, co rádi píšou či kreslí. :D

    OdpovědětVymazat