14. srpna 2017

Malá Fatra (2017)

Každý rok s mamkou už od zimy (a mnohdy hned po návratu z aktuální dovolené) plánujeme další prázdniny. Už je takovou naší tradicí, že si na týden sbalíme každá kufr s oblečením, trackingové boty a spoustou dobrot a vydáme se někam objevovat. Ať už to bylo České Švýcarsko nebo poslední dva roky Vysoké Tatry. Letos jsme na doporučení E. daly šanci Malé Fatře na Slovensku a... ach!

Odjížděla jsem v rozpoložení, že termín dovolené tak akorát vyšel na můj soukromý útěk. Útěk od reality, od Olomouce, od rozhodování, od zmatené hlavy a rozbitého myšlení. Útěk mezi medvědy, do lesů k vodopádům, skalám a mechu. Mamka to na konci shrnula krásně, bylo úžasné, že náš jediný problém během dovolené bylo, co si který den dáme k večeři a jestli si s sebou na výšlap brát mikinu nebo ne. A tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala. Vyčistit si hlavu, všechno si sama hezky srovnat. Utéct, ale vlastně na tom útěku nalézt sama sebe.

Ale nechci, aby tento článek byl o mých vnitřních krizích. Chci, abyste se kochali fotkami - protože tu fakt bude hodně fotek. (Jo a jsou rozklikávácí, že jo. Nelákám vás jenom na miniatury, na kterých není vůbec nic vidět. :D) Vody. Hor. Mechu. Znovu vody. Lesa. Také mé maličkosti. A pro jistotu ještě jednou a spoustu vody. (Protože horského potůčku není nikdy dost, že jo.) A skrze moje toulání se také tak trošku toulali, nasáli atmosféru a tak. Protože z té naší dovolené já vždycky žiji celý rok. Díky mami, jsi nejlepší. ♥


U stříbrného Jánošíka v Terchové. A první fotka je z rozhledy Terchovské srdce, mamka po cestě trhala bylinky, oregáno a mateřídouška všude! ♥

29. července 2017

Pointless Book #1

A je to tady! Chtěla bych se podělit o další "tvořivou knížku" a moje lepení, čmárání a tvoření zejména v bakalářkovém a před-státnicovém období. Fotky mi v počítači straší už nějakou dobu a já stále čekala a čekala na tu správnou příležitost je vyslat do světa. A mezi tím stránky vyplňuji dál a dál, takže to třeba nakonec bude i vypadat, že jsem rychlejší než při vyplňování Tohle není kniha. :D

A do čeho jsem se tedy pustila tentokrát? Vybrala jsem si Pointless Book, v češtině přeloženo na #úplněmimoknížka. Jedná se o projekt vytvořený jedním z mých oblíbených youtuberů a aktuálně je k dostání už i třetí díl - takže ideální příležitost se "chlubit" teprve tím prvním, no ne? :D Každopádně, Alfie Deys, na YT má kanál PointlessBlog, je neskutečně inspirující člověk a i jeho nápady v PB mě baví. Obdivuji na něm, jak si užívá života, jde si za svými sny a když něco chce, tak do toho dá všechno. A zároveň se i snaží naplnit každý moment svého života tak, aby nebyl promarněný. Užívat si momentu a zároveň si plnit své sny, to zní jako jeden z nejlepších životních cílů, minimálně pro mě tedy.


Knížku jsem si opět "rozdělila" na čtyři části, abych blog nezahlcovala všemi úkoly zároveň. A jak je vidět, už i titulní stránku jsem si poupravila po svém (včetně přilepeného vlasu, který, no, ehm, rozhodně nebyl záměrem :D). Tralala!

19. července 2017

Červencový ne-prázdninový

Vlastně ani nevím, kde bych měla začít. Tolik věcí se stalo, tolik věcí se změnilo a pohnulo celým mým světem! Když vezmu to základní, co se týká vás, tak jsem změnila doménu. Nejspíše jste si všimli. Přemýšlela jsem nad tím, jestli bych tady měla tu změnu vysvětlovat nebo prostě jen navázat tam, kde jsem skončila... Zásadní nejspíše je to, že já nechci navázat. Ale zároveň nechci ani žádnou radikální změnu, proto se spolu se mnou přesunulo i pár článků a také design (kolik nás to s milým stálo nervů!). Ale zároveň ta změna snad bude patrná. Dospěla jsem, přesunula jsem se do trochu jiného období života (o tom více dál) a starý blog mi přestal dostačovat. Strávila jsem na něm neskutečných let, jen díky němu jsem poznala spoustu přátel a vlastně také i milého. Jenže už jsem blog.cz asi přerostla. Už mě nezajímají místní žabomyší války, s "komunitou" nemám už vlastně vůbec nic společného a držela mě tam snad už jen nostalgie. A buďme upřímní, také lenost a moje neochota ke změnám. Ale když se teď toho tolik měnilo, tak proč k povodni nepřidat ještě trošku deštíčku, že! Doufám, že budete shovívaví. Chtěla jsem se původně přesunout až tu budu se vším na 100% spokojená, ale nakonec jsem usoudila, že to snad ani není možné, že stejně většina věcí se bude řešit až za pochodu, když na něco narazím. Takže, já jsem pořád já - a pokud vyjde všechno, jak plánuji, tak snad i aktivnější a více sdílnější já! Užívejte. ♥



7. července 2017

O mně

Na loďce si pluji mezi mraky, mezi stránkami a řádky.
Hvězdy jsou mými průvodci.
Přítel, rodina a přátelé mými záchrannými lany.

Nikdy jsem o sobě netvrdila, že jsem něco/někdo extra - a nikdy jsem ani ničím víc nechtěla být.

13. června 2017

Foceno na černobílý film

Před pár týdny, možná měsíci, jsem vytáhla ze skříně starý foťák na film, konkrétně Minoltu AF35EX. Mám s ním spojených hodně vzpomínek - focení na dovolených, moje pokusy o zaznamenávání "modelů", které jsem "ušila" na panenky (hodně temné období :D) a také výlety, narozeninové oslavy a spoustu úsměvů. Chtěla jsem vyzkoušet jestli ještě funguje - a navíc jsem si chtěla také znovu zkusit fotit na film, bez možnosti mazání nepovedených závěrů nebo vůbec kontrolování, jestli se fotka povedla. Díky kamarádovi Tondovi se ke mně dostal černobílý film, pomohl mi jej do foťáku vložit a dokonce jsme jej pak potmě a poslepu v koupelně vyvolávali. Připadala jsem si s těmi všemi chemikáliemi jako laboratorní pracovník, spíše jako bych tvořila bombu než vyvolávala film. Ale byla to legrace, rozhodně to stálo za to. A vzhledem k tomu, že můžete číst tento článek, tak je pochopitelné, že foťáček funguje a dokonce se nám i negativ podařilo hezky vyvolat - a že jsem opravdu měla strach! Všechny fotky samozřejmě nejsou povedené a v největší kvalitě, některé jsou nezaostřené, tmavé, divné a tak - to je tím, jak jsem všemožně zkoušela, co foťák umí, pro příště už třeba vím, že blesku se raději vyhýbat a ostřící vzdálenost je aspoň tak metr. :D Ale je jich hodně, které jsem si zamilovala (co si budeme povídat, jsou to téměř všechny), takže se v nejbližší době stavím s negativem ve fotolabu a nechám si fotky vytisknout. Na památku, do alba. ♥ A také si chci koupit barevný film, zase vyzkoušet něco nového. U toho už je prý domácí vyvolávání komplikované, takže přijdu o to koupelnové kouzlení, ale to asi nevadí, hlavně, že zase budu čarovat.

Tady se s vámi chci podělit o část fotek, které se mi líbí, takový univerzální výběr toho, co si chci uchovat na blogu. ♥ Legrácka byla totiž ta, že Toník má doma udělátko z krabice a externího blesku a zrcadlovky, díky kterému se negativ může digitalizovat. A díky Photoshopu pak udělat koukatelné fotky - ale stejně se nejvíce těším na to, co s nimi udělají ve fotolabu, spousta dalšího kouzlení!

22. dubna 2017

Dubnový

"With a little intention and kindess you can change the world."
(I s malým úmyslem a laskavostí můžete změnit svět.)

Mám za sebou těžké dny a týdny (a možná klidně i měsíce). Tak nějak jsem si myslela, že tento semestr, poslední (snad!!!) v rámci mého bakalářského studia bude jednoduchý. Že budu mít spoustu času na všechno a na všechny a bude to prostě super. A co si budeme povídat, vyvíjí se to zatím úplně jinak, než jsem čekala a než jsem chtěla. Nezvládám sociálně fungovat, zanedbávám své blízké, usínám s pocitem, že se stránky na nástěnném kalendáři až příliš rychle mění a že já vlastně vůbec nevím, kam všechen ten čas mizí. Jsem unavená a vyčerpaná a zklamávám samu sebe tím, jak málo tuhle situaci zvládám. Samozřejmě, někteří jsou na tom určitě mnohem hůře než já, ale pro mě je tohle prostě něco jako selhání. A ty se za klasických podmínek neodpouští. Jsem unavená, jak sama na sebe naléhavě tlačím, abych do svého života a dnů nacpala co nejvíce zkušeností a zážitků, co jen můžu. A už nemůžu.

Ale nebojte se, tohle všechno nepíši kvůli tomu, abych si postěžovala a pofňukala a všechny vás tím zdepresovala. Občas mám problém vyjadřovat své špatné nálady nebo myšlenky, nechci to přenést i na ostatní. Chtěla jsem ale o sobě dát vědět, aktuální situaci shrnout a také si tím tak nějak vyčistit hlavu - ostatně, když něco delšího poslední dobou ťukám do klávesnice, tak je to jen bakalářka plná odborných výrazů a důležitých souvětí. Je fajn na chvíli nemuset myslet, co na to řekne oponent a jestli to tisknout nebude plýtvání papírem a inkoustem. Nechat jen tak plynout myšlenky a psát...

A také se mi nahromadily fotky, moc krásné fotky! A chci je mít na blogu, chci se o ně podělit s vámi.

20. března 2017

Notýskový

Částečně jako omluvenku za to, že je hromadím a že jich mám tak neuvěřitelné množství, částečně také jako doufání, že se třeba najde někdo s podobnou úchylkou a nebudu se cítit jako úplný osamocený blázen. Protože ona už je to asi opravdu závislost. Tak jako někteří hromadí oblečení nebo boty, já se specializuji na papírnictví a umělecké potřeby (tady o těch chujovinkách se také chystám napsat, mám už toho tolik, že si zaslouží vlastní článek). A velkou část té mojí sbírky (někdo by řekl že harampádí, ale pšt) zaujímají právě obecně notýsky.

• DIÁŘ


Už taková ta moje klasika, bez diáře bych nemohla fungovat. Aktuálně se kamarádím s 18-měsíčním Moleskine z edice Malý princ a je to láska (Teda, aktuálně už pěkně zašpiněná, ohmataná a nabobtnalá láska. :D). Diáře většinou preferuji velikosti A6 a když do nich lidé nahlížejí, tak většinou nechápou. Protože není diář jako diář - a ten můj je plný washi pásek, samolepek, přeškrtaných úkolů a to-do-listů, nalepovaných obrázků a fotek a prázdné místo by se hledalo velmi těžko. Z diáře jsem si tak kromě nezbytné pomůcky pro organizaci života prakticky udělala něco jako art-journal, scrapbook nebo skicák. Tralala, minimalismus asi nikdy nebude pro mě to pravé ořechové.